Jednou...

Cítím povinnost se ozvat a něco napsat, abych nebyl považován za mrtvého. Začít psát je jedna věc, ale psát o čem je už věc druhá. Nedovedu si pořádně srovnat v hlavě, co vlastně chci ať už jde o psaní, školu, lásku nebo myšlení. Člověk by si měl asi v palici udělat pořádek, mít cíle a priority. Hodně věcí by se asi dělala lépe a snadněji. Nemůžu přestat myslet na školu, na ni, na život celkově. Jak rád bych teď seděl na čajových plantážích na Srí Lance a kochal se pohledem na nekonečnou zeleň a na hory při horizontu. A přitom všem měl dnešní divoký svět u prdele. Byl bych tam, daleko ode všeho. Od světa, starostí...jednou