středa 3. června 2015

Kdo jsem?

To je opravdu to nejhorší, co po mě Ter mohla chtít. Nerad mluvím sám o sobě. Od toho jsou ostatní, aby posoudili, jaký sem. Já jsem o sobě schopen leda říct, že jsem nepoučitelný. V určitých směrech, samozřejmně. No a to je tak všechno, co bych vám o mně řekl.

Ach jo. Fakt sis Ter nemohla vymyslet něco záživnějšího? Já opravdu nevím, co bych vám o sobě řekl. Kdo jsem? To mi řekněte vy, kdo jsem? Jak na vás působím. Mluvit sám o sobě? Leda bych mluvil o těch špatných vlastnostech, protože když bych mluvil o těch, o kterých si myslím, že jsou dobré, působil bych jako egoista a to přeci nechci.

Můžu vám říct věci, které mám rád, ale nebudu o nich mluvit, jako o mých vlastnostech. Třeba psychologie. Umění čtení v lidech a tak dále, to je můj šálek kávy. Jak říká mě blízká osoba: "Vrtat se někomu v hlavě." Moje představa je pak asi taková, že se někomu prohrabuju v mozku, jako v kartotéce.

Pak, jak se dozvídám, asi opravdu umím psát. To je jediná vyjímka, o které budu mluvit, jako o vlastnosti, protože já jsem přesvědčen, že mi psaní nejde, ale kdokoliv, komu jsem dal něco přečíst, je nadšený. Že bych to opravdu uměl?

Když jsem byl malej harant, měl jsem za vzor jednoho takového člověka. Takovou bytost, jenž nesla jméno Arnold Eso Rimmer ze seriálu Červený trpaslík. Konkrétně série čtvrtá, epizoda pět. Sice jsem takové dokonalosti nedosáhl, ale, co na to říct. Byl jsem malej hajzlík a chtěl jsem, aby lidé kolem mě říkali: To je frajer.

Jsem obyčejně neobyčejný. Na první pohled nedělám vyjímku, ale když mě poznáte, zjistíte, že jsem naprostý magor. Nachystejte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky.

Žádné komentáře:

Okomentovat