Zrovna včera jsem se dozvěděl, že nám nějací moudří lidé zkrátili dobu existence o dva tisíce let, ale i tak to podle mě není nějak moc extrémě hrozný. Ale proto tu nejsme, že? Uběhl první týden, ve kterém jsem se pokoušel nabrat nové obzory a hledět na svět trošku jinak. Každý den jsem večer usedl a napsal si, co se v mé hlavě během dne dělo a vy teď máte možnost si to se mnou projít.
Víte, co je na tom nejhorší? Já samotný. Je těžké být takovou dubovou palicí, jako je ta moje. Člověk si ani neuvědomuje, o co se šidí, když jen tak proplouvá životem. Chci to zěnit, tedy začněme s prvním datem.
19.1.2015
Totoho dne se mi podařilo ponořit do hlouby mých myšlenek, až jsem úplně ztratil povědomí o běhu událostí kolem. Bylo neskutečné. Jako by jste spali, ale přitom byli vzhůru. Lze to připsat k meditativnímu stavu.
Dnes se má hlava ukázala opět jako naprosto nemožná a posraná. Měl jsem opět po týdnu pokecat se svou milou, ale srabácky jsem to vzdal a šel domů. Ptáte se jak je něco takového vůbec možné? Já taky.
Pokud jde o denní shrnutí dění mysli, tak celkem nic převratného. Vlastně vůbec nic. Snaha o vnímání přišla vniveč, protože když jdete spát o půlnoci a pak do dvou nemůžete usnout, těžko pak následujícího dne nad nečím přemýšlí te.
20.1.2015
Co potřebujete k tomu, aby jste začali lépe využívat svůj mozek? Potřebujete pět věcí a to:
Motivaci
Trpělivost
Tužku
Papír
A knihu, která vás to naučí
V mém případě jde o titul Myslete jako Sherlock Holmes, kde se nachází spousta vysvětlení Holmesovi mysli. Nakonec vám ani ten legendární Sherlock nebude připadat jako stvoření z jiné planty. Vše co v kníhách, filmech i seriálech dělá, se dá naučit.
Tužku a papír potřebujete na to, aby jste si mohli dělat zápisky - věřte, hodí se.
Motivace je snad jasná. Bez ní to prostě nedáte. Bute to pro vás jen bloudění tmou bez světla. A trpělivost je taky důležitá, protože za den se to naučit nedá.
Pokud jde o pozorování z dnešního dne, bylo to lepší než včera. Čím více si budu uvědomovat to, co vidím, tím více mi to bude přirozenější.
21.1.2015
Celý den se trápím s tím, jestli správně pozoruji. Jestli správně vidím to, co vidím. Během dne zjišťuji, že vlastně možná ano.
Ve škole jsem s tím problémy neměl. Všiml jsem si věcí, kterých jsem si nikdy předtím nevšiml a přesto tam vždycky byly, ale já je prostě neviděl.
Zase na druhou stranu, doma je to horor. Moje mysl tady úplně vypojila svoji práci. Nemám tucha, co má taťka na sobě. Ale věřím, že to jednou vědět budu. Jen u toho vydržet.
22.1.2015
Pociťuji na sobě první příznaky lenosti. Ne, že bych předtím nebyl línej, ale myslím lenosti v oblasti pozorování. Dávat neustále pozor je dosti náročné. Ale nevzdám to! Budu to zkoušet dál.
Opět, jako včera ve škole, jsem ještě schopen dávat pozor. Pamatuji si počet kytek na patře a to jsem je nepočítal. Jen jsem je viděl, uvědomil si to a byl schopen si to zpětně vybavit. Stejně tak spoustu jiných věcí.
Pokud máte mysl nastavenou na ten styl, co já, tedy "líný", je těžké se z toho dostat, ale já věřím.
23.1.2015
Achych ouvej. Připadámi, že koukám na vše a na nic zároveň. Na začátku mě to bavilo, teď mě to trápí a unavuje. Je to jen důkaz toho, jak byla a je moje mysl zaběhlá ve starých, rezavých a nepotřebných kolejích.
Kniha mě teď snad naučí, jak lépe pozorovat. Na co se koukat a co z toho vyvozovat. Budu v tom pokračovat. Chci v tom pokračovat. Bojím se akorát toho, že jednoho dne prostě zapomenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat