Zaparkovali před vchodem na Delue Avenue. Vyběhli z auta a utíkali přes zbahněnou zahradu přičemž se krčili před kapkami deště.
Ve
dveřích je přivítal Philsky.
„Panové,“
uvítal je a odvedl do místnosti, kde na pohovce ležel muž. Na prví pohled to
byl muž tak kolem padesátky. Pár šedivých vlasů, jasné vrásky na tváři. Ležel
tam na zádech na kanapi s rukou přehozenou přes okraj postele, pravděpodobně od
manželky, když se ho pokoušela vzbudit.
„Co
víme?“ otázal se Harry.
„Oběť
se jmenuje Norham Bolveder. Byl nalezen dnes ráno jeho manželkou, paní Susan
Bolvederovou. Úmrtí nastalo kolem půlnoci až druhé hodiny ranní. Co smrt
zapříčinilo však stále nevíme, uvidíme, co řekne pitva. Nemá žádné viditelné
zranění nebo něco podobného. Smrt přišla nejspíše, když spal.“
„Nějaké
zdravotní problémy?“ zeptal se Duke.
„Nic
závažného, ale jak říkám, uvidíme, co řekne pitva.“
„Proč
spí na pohovce a ne vedle manželky? Nějaké problémy?“
„Ne,
ptal jsem se. Paní Susan řekla, že každý pátek chodil manžel pozdě domů kvůli
obchodním věcem. Nechce jí prý budit, když přijde, tak lehne sem do pracovny.“
Harry
se porozhlédl po místnosti. Jedna stěna zabraná velkou knihovnou, další
skříněmi a policemi. Zbytek pak zdobila velká okna.
„Známky
vloupání?“ zeptal se.
„Ne.
Okna jsou v pořádku dveře taky. V době smrti v místnosti nikdo nebyl.“
Duke
přistoupil blíže k mrtvole. Začal si ji řádně prohlížet. Ruku a ramena k
prstům. Nohu od stehen po patě.
Harry
si zapálil cigaretu.
„Jdi s
tím ven!“ okřikl ho Duke. Kouřil také, ale neměl rád, když někdo kouřením
otravuje na místě činu. Harry to věděl. Byl to jeho určitý druh provokace.
Harry
poslušně odkráčel na chodbu.
„Kolik
mu bylo?“
„Třiapadesát.“
„Asi
nejsme tak blbý, abychom uvěřili, že zemřel na stáří v třiapadesáti, že?“
poznamenal Harry, koukajíc do kuchyně, kde seděla plačící žena. „Paní
Bolvederová?“
Koroner
se ohlédl do uličky na jejímž konci byla kuchyně. „Ano.“
„McWalsky?“
ozval se Harry s hlavou vraženou ve dveřích. „Poptej se pak paní Bolvederové na
pár detailů, jo? Mám tady nějakou práci.“
Harry
vyšel z domu a pod vchodovou stříškou si pokuřoval cigaretu.
Duke
vstoupil do kuchyně. U stolu tam seděla žena, oči lesklé, na tvářích strůžky od
slz. Seděla tam, celé bledá.
„Paní
Bolvederová,“ přistoupil pomalu k ní. „Myslíte, že by jste mi mohla odpovědět
na pár otázek?“
Popotáhla
nosem, rukou utřela strůžky a přikývla.
„Dobře,“
přisedl na židli vedle ní. „Můžete mi říct, co za obchodní záležitosti váš
manžel dělá?“
„Každý
pátek, mají s Davem nějaké schůze, kde probírají...tržby, říkal.“
„Vždy
přišel takto pozdě?“
Přikývla
se zrakem sklopeným k zemi.
„Zmínila
jste jméno Dave, kdo je to?“
„Dave Faskena.
Majitel obchodů a dlouhodobý přítel Norhama.“
Duke
vytáhl z kapsy bloček a začal jsi výpovědi zapisovat.
„Řekněte,
znáte Davea dobře?“
„Ano,“
popotáhla. „Občas jsem sem s Norhamem přišel. Oba pak ulehli v pracovně.
Nevadilo mi to. Je s ním zábava. Vždycky jsme ho přemluvili, aby zůstal na
oběd.“
„Proč
Dave přespával tady?“
„Dave
bydlí až v Gorsbooku. Vždycky říkal, že se mu v noci špatně řídí, takže
přespával tady.“
„Dobře,“
řekl a pohlédl do uličky, kde stál Harry naznačující, aby to urychlil. „Měl
Norham nějaké problémy?“
Paní
Bolvederová nejdříve zamyšleně koukala na kuchyňskou linku, pak zavrtěla
hlavou.
„A
zdravotní problémy? Něco, co by nám mohlo pomoc?“
„No to
už vůbec ne. Byl jako rybka. Každé ráno - až na to sobotní - cvičil. Někdy i do
práce vyrazil pěšky. Nikdy neměl nějaké vážné problémy.“
Duke
zapsal poslední řádky a bloček založil. „Dobře. Děkuji vám za spolupráci. Ještě
vás budete pravděpodobně kontaktovat. Do té doby nashledanou.“
Vyšel s
Harrym před dům a pohlédl na pomalu se jasnící oblohu.
„Zajdem
na oběd, ne?“ zeptal se Duke.
„Doufal
jsem, že to řekneš.“
Žádné komentáře:
Okomentovat