Dreamer

            Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného.

- Arthur C. Clarke

            Člověk odjakživa toužil po jiném světě, než v jakém žije. Ubíral se pomocí vlastní mysli do jiných světů. Světů, které se mu líbili, které si sám vytvořil. Světy, které se modelovali podle vlastních tužeb a přání.

            Ale dnes je to k smíchu, že? Tyto předpotopní představy měli lidí tak ve dvacátých letech jednadvacátého stolení, v době ekonomického propadu, ale dnes, dnes už jsou všechny představy zbytečné.

            Profesor Keren Nortgard přišel s vizí jisté technologie, které se později začalo přezdívat Dreamer. O co jde? Jde o jednoduché propojení lidské mysli s počítačem. Nortgard později o této technologii řekl: „Dreamer není stroj, do kterého chodíte snít, ale přístroj, kde se probouzíte.“

            Což byla pravda. Lidé opravdu žili ve svém počítačovém světě radši, než ve skutečném. V pozdějších letech se tato technologie a trend objevoval v takovém měřítku, že profesor Nortgard nakonec skočil z mostu. Den předtím řekl, že kvůli němu vstoupila lidská rasa do poslední etapy své existence, neboť byla tato technologie tolik rozšířená, že přišlo nazmar spousty lidských životů, které strávili svůj život ve dvojkové soustavě.

            Ale zpět k počátku této technologie, kdy se zatím pouze uchovávala v mladé Nortgardově mysli. Nortgard ve své vizi vyděl budoucnost a strávil několik let vývojem prvního prototypu. Poté vyhledal soukromé investory a snažil se svoji myšlenku dostat mezi zkušené podnikatele, kteří v tom viděli peníze.

            První verze prototypu, neboli Dreamera, uměla jen přesunout lidskou mysl do jakéhosi limba na pár vteřin a hned zase zpět. Není divu, že lidé tomuto projektu moc nevěřili. Nortgard se nevzdával a jednoho dne narazil na investora, kterému se Dreamer velice zamlouval. Jmenoval se Dake Beldtront.

            Roky plynuli a Dreamer se z Beldtrontových peněz stále zdokonaloval. Nortgard věnoval veškerý svůj volný čas do vymýšlení nových možností, které následně oznámil svému týmu. Práce na Dreameru ovšem byla zatajena. Do incidentu ze srpna roku dva tisíce třicet čtyři o oněm nikdo nevěděl.

            V srpnu tohoto roku se sám Beldtronr rozhodl stát se testerem, aby tak zjistil, do čeho vlastně investuje. Bylo čtvrtek čtyřiadvacátého srpna, když Beldtront nechal svoji mysl přenést do počítače. Nebyl to první ani poslední tester, tudíž mu nebyla věnována nějak velká pozornost, což byla chyba.

            Beldtront se sice dostal do počítače a mohl tam normálně tvořit, ale při přenosu došlo k chybě, která by byla vidět až poté, co by se chtěl vrátit zpět do svého těla. Šlo o to, že před přesunem Beldtrontovy mysli nebyla aktivována kapalina, která se podává nitrožilně, a která má za cíl uklidnit mysl během přenosu. Beldtront měl tedy při přesunu tak velmi aktivní mysl a vnímání, že se promíchali všechny myšlenkové soubory a Beldtront tak nebyl schopen poznat realitu od své vlastní fantazie.

             Byl to závažný problém pro celý tým a hlavně pro Nortgarda. Po dnech řešení, kdy se zatím Beldtrontovo tělo udržovalo na kapačkách a jeho mysl v počítači, se přišlo s tím, že se vyvine update, který do Dreameru přidá Domov poslední záchrany, neboli HLS, který by měl udržet Beldtrontovu mysl v pořádku v počítači a jeho tělo by se mohlo od Dreameru odpojit. Beldtront by tak zůstal v HLS do té doby, dokud by se nenašlo řešení.

            Tento update se byl dlouhou dobu ve vývoji a taky se muselo vyřešit to, aby se mysl při vkládání updatu v počítači nevymazala nebo něco podobného. Nortgardovi se to povedlo a mysl Dakea Beldtronta tak byla přenesena do HLS. Předpokládalo se, že se tento problém vyřeší v nejbližších měsících, ale nebylo tomu tak.

            Od tohoto incidentu uplynuly čtyři roky. Nortgard byl odsouzen a tým, který dával Dreamera do hromady se rozpadl stejně jako Beldtrontovo tělo. Všechny různé prototypy byli rozprodány a rozkradeny všude po světě. Začala tak nová epocha této technologie a závod pro ty, kteří ji chtěli mít co nejdříve na trhu. Konkurence v tomto ohledu byla velká.

            Jeden tento prototyp se dostal i k Alfredu Bokasovi, který Dreamer nabízel váženým lidem, z čehož většina byli bohatí podnikatelé. Jako třeba Peter Lonnser. Vážený a vlivný člověk v obchodu s elektronikou.

            Každý pátek chodil Peter k Bokasovi, aby si zde po náročném týdnu odpočinul a dal prostor svým myšlenkám. I dnes tomu nebylo jinak a Peter se zastavil u Alfreda na kousek fantazie.

            Alfred ho přivítal a uvedl do Dreameru. Nahrál mu jeho poslední pozici v programu RS, který se automaticky vytvoří po prvním připojením na Dreameru a spojením mysli s počítačem.

            Peter, jakožto člověk, který si mohl dovolit skoro vše, příliš do světa fantazie neutíkal, ale používal Dreamer k ukládání informací, které považoval za důležité. Ovšem to neznamená, že by svůj čas v Dreameru neinvestoval do trošku tvořivosti.

            Ale dnes bylo vše jinak. Dnes se stalo něco, co se Alfredovi a jeho ilegálnímu Dreameru nikdy nestalo. Objevila se chyba. Varovný signál vycházející z počítače Alfreda vyděsil. Rychle začal v počítači hledat, kde se stala chyba.

            Alfred byl velice nervózní a vystrašený. Kdyby se totiž něco stalo takové osobnosti, jako je Peter Lonnser, asi by neskočil dobře ani on sám. A měl oprávněný důvod k obavám, jak se dozvěděl, chyba byla během přenosu, což je to nejhorší.

            Rychle ještě zkoumal, co se stalo s Peterovým RS, když zjistil, že problém je ještě větší, než si původně myslel. Čas plynul a Alfred zkoušel všechny různé metody, ale nic, co by vyřešilo jeho problém.

            Najednou zazvonil Peterův telefon. Alfred se podíval, kdo volá. Byl to Peterův bratr Toren, který měl také velký podíl na firmě, kterou Peter vedl. Alfred strnul.

            Budou ho hledat. Co jim řeknu? Co mám dělat?

            S každým dalším zazvoněním bylo Alfredovi hůře a hůře, když tu ho napadla ještě jedna možnost, jak Petera dostat z Dreameru. Vzal telefon a vše, co bylo potřeba, Torenovi vysvětlil a přemluvil ho, aby přišel.

            Když se Toren objevil, Alfred ho pustil dále, do místnosti, kde ležel na Dreameru jeho nebohý bratříček Peter. Alfred vynaložil hodně úsilí, aby přemluvil Torena k trochu pozornosti. Toren byl totiž velice nevrlí.

            „Tak tedy. Asi vám nemusím vysvětlovat, co to ten Dreamer vlastně je. To vám snad už bratr vysvětlil, ne?“ tázal se Alfred a Toren přikývl.

            „Bezva. Tak jak už jsem říkal, došlo k chybě během přenosu. Co možná nevíte, je to, že mysl musí být během přenosu uklidněna. Na to nám slouží kapalina, která se podává nitrožilně a která mysl uklidní. To se stalo. Peterova mysl byla před přenosem uklidněna, ale před podáním kapaliny měl v hlavě jakýsi myšlenkový pochod s otevřeným závěrem. Tento pochod pak měl hluboko v podvědomí a jak bývá zvykem, lidé nesnášejí nevědomost. Neradi něco nevíme, necháváme za sebou nedořešené věci. To se stalo v tomto případě, kdy tato myšlenka převedla Peterovu mysl zpět do aktivního stavu, což bylo přesně během přenosu.“

            Toren se na Alfreda chvilku nechápavě díval. Když si pak znovu všechno přešel, dávalo mu to trošku větší smysl a řekl: „Dejme tomu, že jsem to pochopil, ale než jak se to stalo, mě zajímá, co se stalo.“

            „Jistě. Jeho mysl se dostala do počítače celá, ale jeho soubory programu RS se promíchali. V jeho světě teď pro nás nic nedává smysl a pro něj nedává smysl náš svět. Tohle už tu kdysi bylo. Tenkrát se to sice stalo trošku jinak, ale závěr byl stejný. Byl to problém tehdy a byl by i dnes, ale já přišel na to, jak by se z toho mohl dostat.“

            Toren přikývl, že mu stále věnuje pozornost.

            „Napojím vás na Dreamera, ale nevytvořím vám váš vlastní program RS, ale napojím vás do toho jeho. Budou tak dva subjekty v jedné mysli. Společně pak nahradíte věci, které nedávají smysl těmi, které smysl dávají. Takhle to uděláte v celém jeho RS a my tak eliminujeme veškerá procenta toho, že se z něho při zpátečním přenosu stane retard.“

            „Jeho smrt nebo neschopnost vést firmu by udělala hodně lidem velkou radost, ale to se nesmí stát. Jakou budu mít jistotu, že se z toho dostaneme,“ zeptá se Toren, který k tomu má nedůvěru.

            „Jeho návrat vám zajistit nemohu. Nikdo to předtím nevyzkoušel, ale ten váš ano.“

            „Je vám snad jasné, že kdyby se nám něco stalo, lidi od nás nic takového nepromíjejí,“ upozornil Alfreda.

            „Jsem si toho plně vědom, ale věřte mi, že neznám jiné řešení, ale vaši mysl dostanu pryč z počítače na sto procent.“

            „A proč zrovna mojí mysl? Proč to nemůže udělat kdokoliv jiný?“ zeptá se.

            „Nikdo nezná vašeho bratra lépe něž vy. Vy nejvíce můžete porozumět jeho mysli a myšlenkám.“

            Toren si sednul a poprosil o sklenku whisky. Nechal si to všechno projít hlavou a uvědomění, že jeho bratr sem chodil každý pátek a tomuto člověku věřil, tak může i on.

            „Tak dobrá, napojte mě,“ řekne.

            Alfred ho posadí hned vedle Petera a řekne mu, aby se pro všechny případy snažil soustředit na jednu věc. Třeba na dýchání, aby se nestalo to, co leží vedle. Zapne kapalinu a otevře Torenovy brány do nového světa.

            Toren se ocitne uprostřed nějakého města. Už na první pohled tu vidí spoustu nesmyslných prvků, ale ze všeho nejvíce se snaží najít Petera. Začal procházet všemi uličkami na všechny strany i nahoru i dolů. Bloudil sem a tam a neustále a marně volat Peterovo jméno.

            Zatím, co se Toren pokoušel najít Petera, Alfred si už samou nedočkavostí kousal nehty. Jsou v tom programu už dvě hodiny a pořád nic. Začal jsi říkat, jestli se při druhém přenosu taky nestala nějaká chyba, ale nic mu to nehlásilo.

            Uprostřed jeho myšlení někdo zaklepal na dveře. Alfred znejistil ještě více. Co když to je někdo od těch lidí, o kterých mluvil Toren. Někdo teď do těch dveří přímo buší. Alfred jde ke dveřím a podívá se do kukátka. Vidí tam několik seriózně obléknutých mužů, kteří dále bouchají na dveře.

            Alfred otevře dveře, aby zjistil, kdo je tato parta mužů, kteří tak naléhají. Jen co řekne, co by si přáli, jeden z nich vytáhne zbraň a Alfreda zastřelí. Skupinka pak vtrhne do domu a míří přímo do místnosti, kde právě leží dva bratři jedné velké firmy, která je pro velkou skupinu lidí neúprosnou konkurencí. Pro stejné lidi, jako jsou právě muži, kteří vtrhli do domu.

            Mezitím Toren stále bloudil nekonečnými ulicemi a snažil se najít alespoň nějakou stopu, která by ho přivedla k bratrovi, když tu najednou se objevil tam, kde se objevil po přenosu. Hned vedle něho stál i Peter. Koukli na sebe a začali se handrkovat.

            „Co tu do háje děláš?“ ptal se nevěřícně Peter.

            „Kde jsi sakra celou dobu byl? Hledám tě tu už nejmíň dvě hodiny.“

            „To není odpověď na moji otázku!“

            „Poslal mě sem ten tvůj Alfrédík, protože během tvého přenosu nebyla mysl uklidněna a tobě se promíchali všechny ty tvoje podělaný RS soubory. A já měl přijít sem a vymazat všechny věci, které nedávají smysl a nahradit je věcmi, který smysl dávají.“

            „Počkej, počkej, počkej. Neříkej mi, že ten strom u prostřed bazénu nedává smysl.“

            „Pro mě ne a až se odsud dostaneme, tak ani pro tebe.“

            „Dostaneme? Proč si myslíš, že se odtud dostaneme?“ začal se smát Peter, roztáhl ruce a točil se dokola.

            „Co to sakra meleš?!“ skočil po něm Toren a svalil ho k zemi?

            „Podívej se kolem,“ řekl a Toren se rozhlédl. Všude kolem se od všeho odlamovali kousky a volně poletovali ve vzduchu až nakonec úplně zmizeli. Jako když zapálíte papír. Všechno kolem se hroutilo a místo toho se objevovala bílá nicota.

            „Co...co se děje?“ zakoktal Toren.

            „Vymazání, bratříčku. Je konec,“ řekl s klidem a s úsměvem. Toren na něj koukal a nevěřil, že je tak klidný.

            „Tobě se to asi fakt v té hlavě všechno podělalo,“ řekl, vstal a začal do všeho vzteky kopat a všechno, co tu ještě zbylo, ničil.

            Peter na sebe koukl a všiml si, že mu pomalu začínají mizet nohy. Toren k němu přistoupil a zeptal se ještě jednou: „Co se děje?“

            Peter mu koukl do očí s úsměvem na tváři a řekl mu, co se stalo.

            „Jsme mrtví. Naše těla tam venku jsou mrtvá. Přerušilo se tak spojení a můj program RS už nemá důvod k existenci a já jsem jeho součástí. Všechno se maže,“ řekl a chytl Torena silně za zápěstí. „Sbohem, bratříčku...“

            „Ale...“ zamekotal Toren. „Ale já nejsem součástí tvého RS programu, jsem na něj jen připojen. Co se semnou stane?“ ptal se s vyděšeným výrazem na tváři.

            Peter už začali mizet i ruce a během chvilku mu zbývala už jen hlava, ale stihl říct svá poslední slova: „Pozdravuj...“ řekl a zmizel.

            Toren jen těžko věřil tomu, co se kolem děje, přesto mu to přišlo až velice skutečné. Koukal s otevřenou pusou na to, jak se všechno kolem bortí a mizí v bílé nicotě, dokut tu nezbyla jen ta nicota.

            Ozval se hlas. Ženský, elektronický hlas.

            „Program RSx00869dreamer vymazán. Zahájen přesun.“

            Torenovi se blesklo před očima a on padl na zelený trávník a sotva popadal dech. Nic neviděl. Zrak měl rozmazán, že sotva rozpoznal, jestli je den nebo noc. Chvilku pak ležel na trávníku a čekal. Stále čekal. Viděl už normálně, ale všude kolem nic nebylo. Jako by ležel na nekonečném ploše trávníku.

            „Nová tvář? Neuvěřitelné,“ ozval se hlas za jeho zády. Toren ihned vstal, otočil a uviděl muže, který svírá ruce za zády, a který na něj koukal s úsměvem.

            „Kde to jsem?“ zeptal se Toren.

            „Vítej v domu poslední záchrany,“ řekl muž a podal mu ruku.

            Toren ji chytl a představil se: „Toren Lonnser.“

            „Dake Beldtront.“