Zastavili
před domem, který nad dveřmi nesl jméno Glory and Roses. Seděli v autě a
koukali kolem. Nakonec popojeli kousek dál od hlavního vchodu na konec
ulice, kde byl dobrý výhled na dění kolem.
Harry
šáhl pod paži a vytáhl zbraň, kterou pak spolu s odznakem nechal v přihrádce.
Duke na něj jenom nechápavě hleděl.
„Co to
děláš?“ zeptal se.
Stejně
nechápavě teď koukl Harry na Dukeho. „To je snad jasné, ne?“ odvětil, ale při
pohledu na tázaví výraz, který se Dukemu držel na tváři se donutil mu to
objasnit.
„Jdeme
do bordelu. Místo, kde se každej zákazník pokecá s nějakou slečnou, zanadává si
na nechápavou ženu, užije si a vypadne. A dámy uvnitř jen poslouchají a dělají první poslední pro to, aby uspokojili zákazníka.“
„Meleš
pěkně, ale pořád je mi z toho hovno jasný.“
Harry
si povzdechl. „Tohle je nejlepší bordel ve městě. Naprostá špíčka. Hravé holky,
dobré pití, úžasné ložnice a vstřícná šéfová. Je to podnik pro nejbohatší pány
- jeden z důvodů, proč jsem tam nevkročil - kteří si chtějí ulevit a popovídat.
Ty holky tam toho ví spoustu a ani si nejsou vědomi, jaké úžasné informace nosí
v hlavě.“
„Takže...“
„Takže
ulevím peněžence a zaplatím si nějakou dámu s dobrou předehrou, aby byl čas na
povídání, během něhož se pokusím něco zjistit.“
Duke
přikývl, že pochopil, ale i tak mu vrtala v hlavě ta věc, na kterou se původně
ptal. „To je moc pěkné, ale jak to souvisí s těmi věcmi, co tady necháváš?“
„Polda
v bordelu? Děláš si srandu?“ zavrtěl hlavou. „To bych se toho moc nedozvěděl.
Myslím, že bych ani nedostal napít, natož si trošku užít. Tohle je váženej a
diskrétní podnik. Vsadím se, že více jak půlka lidí tam, bude mít co dočinění s
podsvětím. Určitě většina líže prdel Mickeyovi Cohenovi a dalším jemu podobných.“
Duke s
očima na vchodu do domu vášně si povzdychne. „Co teď?“
Harry
se rozhlédl a koukl na hodinky. „Je deset po pátý. Tyhle podniky jedou řádně až
večer, takže si zatím zalezu někam do místních hospod a počkám si, až se to tam
rozjede.“
„A já?“
„Jeď
domů nebo tak. Odpočiň si, dej si všechno dohromady. Teď už máme nějaká fakta
se kterýma se dá pracovat. Třeba na něco přijdeš. Ale ne. Víš co? Běž za
Lornou. Seber se a běž za ní. Je to rozkaz.“
Duke
jen mlčel a upřeně hleděl vpřed.
„Je to
jasný?“
Stále
mlčel.
„Nejsem
žádnej andílek na mráčku s holou prdelí a nestřílím šípy lásky. Nikdo takovej
není. Nikdo ji za beze nezíská, takže se prober a běž za ní.“
Duke o
tom nechtěl mluvit, takže mu to teďka všechno odsouhlasil.
„Fajn,
jsem rád, že si rozumíme. Tak já jdu. Nech mi to auto u stanice, ok? Dobře, tak zatím,“ řekl a vystoupil z vozu a zamířil k
nejbližšímu podniku s alkoholem.
Duke se
ujal řízení a odjel. Odjel za Lornou.
Žádné komentáře:
Okomentovat