Harry
otevřel dveře a sešel schody, které se předním rozprostřeli, a které se ukázali
být vstupem do domu rozkoší. Celý komplex schovával spoustu mladých a
usměvavých dam s podvazky, vystrčenými ňadry a holými zadečky. Hudba, zábava, světla a řada vážených pánů,
přesně jak Harry předpokládal.
Jakmile
vešel, přivítala ho postarší paní s dlouhými šaty, které zakrývali délku nohou,
ale zato ukazovala bujnost jejího poprsí. Vlasy do drdolu, lehce prošedivělé a
vřelí úsměv.
„Madam
Glory tě vítá, mladíku,“ představila se. Měla trošku hlubší, ale příjemný hlas.
„Harry
Toreson, jméno mé,“ opětoval představení. „Budu k vám upřímný,“ dal se Harry do
pohybu a v doprovodu Madam Glory se procházel po podniku, „ještě jsem tu nikdy
nebyl. Jsem tu na doporučení přítele.“
„Vskutku?
A kdo je váš přítel?“ udivila se Madam.
„Dave
Faskena. Říkal, že se tady zastavuje každý pátek a nemůže si vaše služby
vynachválit.“
Madam
se rozzářila. „Jistě! Ano, drahý pan Faskena sem chodí už dlouhé roky. Je to
náš vážený zákazník. Zábavný a poměrně upovídaný, udivuje mě tedy, že se o vás
nikdy nezmiňoval,“ zarazila se a podezíravě na něj pohlédla.
Harry
nenápadně zaváhal, ale jen na okamžik. „Nedivým se. Moc jsme se nevídali. Je to
můj přítel ze střední a vídám se sním jenom o srazech. Právě tam se zmínil o
tomto podniku a já nemohl odolat.“
„Jo
ták, v tom případě vítejte u Glory and Roses jako čestný host, protože
přátelé našich přátel jsou zde vítaní. Jak vás můžeme potěšit?“ zeptala se.
„Co
můžete nabídnout?“
Zasmála
se. „Na co jen pomyslíte, drahoušku. Od dobrého vína u našeho baru po celou
skupinku našich krásných slečen.“
„Mě
bude stačit jen jedna slečna a možná i ta láhev vína k tomu.“
„To je
správná volba,“ usmála se. „Víte co? Běžte támhle do té chodby a po schodech nahoru. Pokoj číslo devět na konci. Pošlu vám tam něco velmi hravého, je na vás
vidět, že se rád bavíte. Vy jste na mě totiž udělal docela dojem, mladíku, a to
se moc často nestává. Tak šup nahoru.“
Vešel
do pokoje číslo devět na konci chodby. Byla to menší, ale útulná místnost.
Stěny v odstínu světlého dřeva s různými červeno-žlutými vzory. Jedna velká
postel s nebesy, rudými polštáři a peřinou. Sofa s malým konferenčním stolkem a
květinou, jímající se v rohu místnosti. Co na Harryho zapůsobilo bylo zrcadlo na
stěně vedle postele.
Přistoupil
k němu a podíval se v něm na svůj zevnějšek. Nerad si připadal ulízaně, radši
když je rozcuchán. Když se tak upravoval, zarazil se. Chvilku pozorně sledoval
odraz v zrcadle, když tu se dveře otevřeli. Byl to muž ve smokingu a motýlkem.
Vešel do pokoje s láhví vína a několika sklenicemi, které položil na stůl a
zase odešel. Nezapomněl popřát příjemný večer.
Harry
sedl na sofa a nalil červené do dvou skleniček. Chystal se okoštovat tento
skvost, který, jak etiketa říkala, pocházel z Francie, ale někdo zaklepal na
dveře. Položil sklenku a s jistou předtuchou otevřel.
Nemýlil
se. Stála tam. Jako by ji z hlavy dostal do světa. Dlouhovlasá v barvě rudé,
malí nos, oči modré, tvář posypána spoustou maličkých pih a široký úsměv. Na
sobě punčochy, kalhotky s podvazky a podprsenkou, to vše v bílé barvě.
Pozval
ji dále a poté, ze zvyku z dob, kdy si na hotelové pokoje brával častokrát i
ženaté ženy, zkontroloval chodbu a zavřel dveře.
„Posaďte
se slečno...“
„Suzy,“
doplnila ho. Laskaví hlas, poměrně vysoký, ale tichý.
„Nedáte
si se mnou sklenku z vašich skladů?“ zeptal se a nečekajíc na odpověď ji podal
sklenku s douškem Francie. Spolu se pak posadili a s ozvěnou cinknutých
skleniček se napili. „Na pěkný večer.“
Harry,
ačkoliv byl velmi vášnivý a na mluvení moc nebyl, teď dal přednost klidnějšímu
pohovoru. Chvilku si povídali, smáli se a popíjeli. Tady u Glory, se nehrálo
jen na jednu notu, ale dívky zde by třeba pouze celý den seděli a povídali si,
jen aby uspokojily zákazníka. Aby měli oni pocit, že vedou ten den, jak chtějí
a ne, jak chce podnik, ale kdyby si chtěl Harry povídat o problémech, mohl
zůstat v autě a mluvit s Dukem, proto nezůstal jen u sofa, ale rozhodl se
odhopsat na další metu.
Sundal
si sako a pověsil ho přes zrcadlo s tím, že by se mu pohled na sebe sama asi
nezamlouval. Sedl si na postel a Suzy mu skočila na klín. Měl hlavu přímo
zabořenou v jejím poprsí. Pomalu ji rukama objal, aby jí na zádech odepnul to,
co bránilo ve výhledu. Celý se zachvěl, když na něj vyskočily dva překrásné míčky.
Odebral
své potřeby níže, kde mu ruce zajely do kalhotek. Během chvilky byli oba
zaboření hluboko v peřinách a Harry viděl, jak se před ním rozprostřela celá
její dokonalá postava. Ty křivky, velké hnědé bradavky, vlasy rudé, přehozené
přes rameno. Harry si na chvilku pomyslel, že název města andělů se musel
odvíjet od toho to místa. Myšlenka mu ale jen prolítla hlavou a spolu se Suzy
se vrhli na úžasný večer.
Bylo
tak půl deváté, když se Harry probudil. Suzy měl ovinutou kolem těla a jen
cítil její ňadra na své hrudi a dech, odrážející se od ramena.
Vstal, obléknul se, sebral sako
ze zrcadla a políbil spící Suzy na tvář a neodpustil si ještě jeden dotek na
její bradavky. Vytáhl z peněženky pár desítek dolarů a položil je pod sklenku
vína.
Odebral
se do hlavního sálu, kde atmosféra poněkud zřídla. U baru si dal šálek kávy a
chystal se k odchodu, ale Madam Glory mu to neumožnila. Zastavila ho a dala se
s ním do řeči.
„Doufám,
že se vám můj dárek na první večer u nás líbil.“
„Byla
jako anděl. Měl jsem pocit, že jste mi ji ukradla z hlavy. Byla to kouzelná
noc.“
„To
jsem ráda,“ usmála se. „Nic mě nepotěší víc, než radost zákazníka.“
„Nechal
jsem vám nahoře v pokoji menší příspěvek na další kouzelné večery,“ oznámil a
vydal se k východu. „Určitě se sem ještě někdy zastavím.“
„Budeme
se těšit!“ křikla, když vycházel schody. „A doufám, že ty naše holky nebudete
šetřit!“
„Nebudu
šetřit celý podnik,“ řekl zlověstně, ale to už si to kráčel ze dveří a jeho
poznámka zůstala bez ohlasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat