Polibek na dobrou noc - část 10: Skutky jsou věčné

 

Polibek na dobrou noc - část 10: Skutky jsou věčné 1/3

     Chaos. Je tu příliš veliký chaos. Sakra. Kurva. Z těch světel mě začíná bolet hlava. Uhněte, sakra! S dovolením. Díky. Proboha. To zas budou mít novináři kecy. Do prdele, co se tady stalo?

     „Hej, Pondre! Co se tady kurva stalo?“ křičel Louis Bondr přes celé místo činu. Na místě byla spousta čumilů a přijížděli novináři, ke kterým se dostala zpráva jako poslední.

     „Ach, šéfe,“ promluvil Pondre, když k němu poručík přistoupil. „To snad ani nechtějte vědět.“

     „Věř, že teď fakt nemám náladu s tebou hrát pravda lež, tak to vyklop!“

     Pondre hlasitě polkl. „Jde o Toresna a McWalskyho. Oni...“

     „Neprodlužuj to nebo tě zkrátím,“ řekl Bondr rozhořčeně.

     „Oni...oni to posrali...“

     Jen co to Pondre vyslovil, z budovy vynášeli McWalskyho na nosítkách v doprovodu dvou policistů a hasičů. Oblečení měl pocákané krví a ve tváři mrtví výraz.

     „Co se tu kurva stalo?“ přihlížel poručík Bondr na McWalskyho, jak je odvážen v sanitním voze. „To je Toreson?“ pomyslel si, když viděl, jak za Dukem nesli na nosítkách někoho dalšího.

     „Kde je sakra Harry?“ okřikl Pondra.
     „On...“ zadrhl se.

Polibek na dobrou noc - část 10: Skutky jsou věčné 2/3 

     Harry přistoupil k madam Glory, usmál se a jeho úsměv byl opětován. „Dobrý večer vám přeji,“ pozdravil. 

     „Ach, pan Toreson a...copak nám to vede za dalšího fešáka?“ koukla na Dukeho, který s Harrym přišel. 
     „To je můj přítel. Dostal chutě, když jsem se o vašem podniku zmínil. Duke McWalsky Madam Glory,“ představil je.

     Duke něžně políbil dámě ruku a při pohledu na život v bordelu pronesl: „Musím uznat, že je to tady je ještě lepší, než se mi tady Harry pokoušel nacpat do hlavy. Je to tady opravdu...opravdu živé.“

     „Naše dámy jsou ještě živější. O tom se tady pan Toreson minule přesvědčil, že?“

     Harry se provinile usmál a odvrátil zrak.

     „Suzy říkala, že takovou jízdu ještě nezažila. A taky takovou...“ uchichtla se. „A taky takovou velikost. Dáte si to dnes znovu? Suzy by jste udělal zajistí velkou radost.“

     „Neodmítnu,“ odvětil Harry, „ale nesmím zapomínat tady na Dukeho, který by taky toužil po nějaké partii.“

     „Ovšem, ovšem! Nesmíme vás opomínat. Tady se budete královsky bavit a naši klienti jsou toho důkazem. Když se rozhlídnete, můžete vidět samé čestné muže na vysokých pozicích. Třeba támhle. Guvernér Kalifornie, místo starosta a další. Když k nám přijede i pan guvernér ze San Franciska, bude a je náš lokál tím nelepším v celé Kalifornii.“

     „To jsou všechno ženatí muži. Nemáte tu problémy s naštvanými ženuškamy?“ zeptal se Duke, když pomalu procházeli podnik.

     „Jejich nevěra, jejich problémy. My jsme pouze poskytovatelé luxusních služeb, ne manželská poradna.“

     „Jistě, chápu.“

     „Věřím, že se vám tu bude líbit pane McWalsky. Pokud chcete, můžeme začít s ukázkou ihned.“

     Dukeovi se zajiskřilo v očích. „Ukažte, jaké máte zboží.“

     Madam Glory zavedla pány do horního patra, kde minulé noci Harry zkoušel své nádobí a všichni tři přistoupili až k posledním dveřím, ke stejnému pokoji, jako byl Harry.

     „Počkejte tady pane McWalsky, já vám sem co nevidět někoho pošlu,“ požádala Glory a zavřela za Dukem dveře. „A vás pane Toresone poprosím, aby jste zašel do...myslím, že v čísle pět nikdo není. Jakmile seženu Suzy, pošlu ji za vámi, dobře?“

     „To by bylo skvělé,“ řekl a pomalu se otočil na podpatku. Šel pomalu, ale přirozeně. Čekal. Stále čekal. Čekal až Glory otevře ty dveře naproti čísla devět. Teď!

     Harry se otočil a uviděl, jak je Glory v půlkou těla v místnosti. Rozeběhl se, šáhl na záda, vytáhl zbraň zastrčenou v kalhotách a vrazil do místnosti za ní.

     Madam Glory zaječela a upadla na zem poté, co do ní Harry strčil. Rychle za sebou zavřel dveře a koukl do místnosti. Ta byla poměrně temná a protáhlá až k pokoji naproti, kde, jak Harry očekával, byla kamera před zrcadlem. U kamery ale stál nějaký muž, který byl připraven pohotově zareagovat, ale Harry na něho už mířil pistolí.

     „Ani se nehni a běž támhle k těm židlím. Dělej!“ křičel na něj, ale jen tak, aby dal důraz na svá slova a neupozornil celý podnik. „A vy taky Madam Glory.“

     Glory na něj jen pohrdavě hleděla přistoupila k muži, který tam stál.

     „Výborně. Teď si oba sedněte.“

     Přistoupil k zrcadlu, na které zaklepal. Během chvilky se místnosti objevil Duke a pomalu za sebou zavřel dveře. Vytáhl zbraň a společně s Harrym vzali z té hromady haraburdí, které se tu všude válelo, kus provazu a svázali jim ruce.

     „Ten bordel tady musí sloužit jako krytí v případě, kdyby do podniku vtrhla policie. Nejspíše jako nějaký sklad,“ pomyslel si Harry.

     Když měli oba hezky pod kontrolou, předstoupili před ně a oddychli si.

     „To světlo tady je moc silné. Trošku to v zrcadle prosvítalo, když jsem se do něj koukal,“ dráždil je Harry, ale dostalo se mu jen zabručení od toho muže, který měl stejně pohrdavý výraz, jako Glory.

     „Ovšem,“ pronesla Glory. „Harry a Duke z LAPD, oddělení vražd. Vyšetřování vraždy pana Norhama Bolvedera je zavedlo sem k nám.“

     Harry a Duke strnuli. Ví toho nějak moc. Harry se divil, ale snažil se to nedávat najevo. Pak ale musel. Došlo mu to a byl nucen rukou překrýt oči nad svou chybou.

     „Do prdele,“ odsekl.

     „Co je?“ zeptal se Duke.

     „Kurva, já jsem vůl.“

     „Co je?!“

     „Do hajzlu, jak jsem mohl být tak blbej.“

     „Co se kurva děje?“

     Harry se na Dukeho zostra podíval. „Co se kurva děje? Co se kurva děje? Děje se to, že jsem debil. Moc dobře ví, co jsme zač. Jsou nuceni si prověřit každého nového zákazníka, aby věděli, zda je schopen platit. Pokud zjistí, že si nějakej chudák nebo průměrně pracující člověk s normální všedním platem, budou po tobě, aby jsi zaplatil za každou noc, ale pokud by jsi byl boháček z luxusních čtvrtí, jako byl například pan Norham Bolveder, nechali tě platit podle svého, pokud jsi ale neplatil, důrazně tě na to později upozornili a dali najevo, že platit prostě musíš. A pokud jsi neplatil i přesto, dostal jsi od nich polibek na dobrou noc, jako Norham Bolveder.“

     Oba zajatci se na sebe koukli a zasmáli se.

     „Takže tě sledovali, aby si tě prověřili. Přišli na práci, život, plat, prostě na vše?“

     Harry, ačkoli to dělal nerad, přikývl.

     Nastala chvilka ticha. Zajatci se škodolibě usmívali, Harry byl naštván sám na sebe a Duke byl zmaten. Ticho zničil až zvuk otevíraní dveří. Do místnosti někdo vstoupil, ale dveře byli za rohem. Harry i Duke řádně chytli zbraně a zamířili tím směrem. Zpoza rohu vystoupila postava a po spatření zajatců a ozbrojenců zalezla a schovala se za roh. Byl to muž. Zřejmě další z mnoha těch, kteří  měli na věcech v této místnosti podíl.

     „Hej!“ křikl Duke. „Vylezte a možná budete živí!“

     „To říkejte o sobě!“ vykřikl muž a vykoukl z rohu i se zbraní v ruce. Místností prolítla záplava střel. Bylo to ohlušující. Nastal zmatek. Duke párkrát vystřelil a skočil za přilehlý stolek. Muž střelil ještě několikrát a zalezl opět za roh. Bylo slyšet, jak přebíjí. Duke přebil též. Nebyl prostor na to, se ohlížet. Vykoukl a namířil na roh. Chvilku čekal. Čekal. Dech. Třesot rukou. Ticho. Ohlušující hlukot. Krev. Hrozba padla k mrtvá k zemi.

     Duke si oddychl, ale nebylo moc času. Slyšel, jak dole lidé panikaří. Harry? Kurva Harry!

     Harry ležel na zemi. Měl zakrvácenou košili. Krev mu stékala po rukou. Dýchal. Byl při vědomí. Byla to rána na rameni. Kulka prošla tělem. Mohlo to být horší. Musí se zastavit krvácení. Do hajzlu. Tohle hodně špatně skončí.

     Harry!

     „Řekněte, pane McWalsky,“ ozval se muž svázaný na židli a s škodolibým úsměvem. „Jakpak se má Lorna?“

     Ne! To snad ne!

Duke vstal, přistoupil. Hlaveň jeho zbraně teď byla na čele onoho muže. „Co jsi to řekl? Co jsi to kurva řekl?!“

     Muž se začal smát. Velmi hlasitě smát. Z chodby byli slyšet kroky. Ne jedny, ne dvoje. Mnoho kroků. Tohle je konec. Všechno se to posralo. Dveře se rozlítli. Kroky. Tma.

Polibek na dobrou noc - část 10: Skutky jsou věčné 3/3 

     Bolest hlavy. Tma. Co se stalo? Kde to jsem? Sakra! Nic nevidím. Světlo. Záře. Příliš mnoho světla. Oslepuje mě to. Všechno je rozmazané. Zkusím se pohnout. Mám svázané ruce. Nohy taky. Kurva. 

     Duke ležel na zemi. Když konečně viděl trošku zřetelně, zděsil se. Byl v nějakém domě. Na první pohled to byla zřejmě nějaká novostavba nebo naopak něco opuštěného. Ale to, co ho vyděsilo byli postavy, které klečeli u stěny. Kéž by je neviděl. 

     Harry. Lorna. Klečeli tam. Ústa přelepená. Ruce svázané. 

     „Co se děje?“ zvedal se Duke těžko ze země a mnul si oči. S jeho handicapem se dostal akorát do jakési polohy, kdy nepohodlně seděl na zadku a měl natáhnuté nohy.
     „Dobrý večer,“ promluvil někdo za jeho zády. „Omlouvám se, ale lepší prostředí ke spaní jsme vám bohužel nemohli dopřát, ale snad se vám spalo dobře.“

     „Co chcete?“ zeptal se Duke, když hleděl na svou modrookou zlatovlásku se strachem v očích a slzami stékající po tváři.

     „Ani vám nevím. Ono není prakticky nic, co bychom od vás potřebovali, ale vidím vám na očích, že vy by jste ode mě něco chtěl.“

     „Zprvu jsem rád, když vím s kým jednám.“

     „My se ještě neznáme? Jsem to ale nezdvořák. Jmenuji se Mickey Cohen.“

     Duke ztuhl. Do hajzlu.

     „Podnik moji drahé Glory je dobrým obchodem i pro mě. A k čemu pak paní Glora platí za ochranu, když bych se o lumpy nepostaral, že?“

     „Pusťte ji.“

     „Záleží vám na ní hodně? Vždyť se dnes zavítal do bordelu.“

     Dukemu se začala motat hlava. „Bylo to jen kvůli léčce. Neměl jsem v úmyslu s někým spát.“

     „Ukousli jste si moc velké sousto. Tak velké, že jej nemůžete sníst. A to se vám vymstilo. Mluvíte o Lorně, ale co chudák Harry? Na něm vám nezáleží?“ přistoupil Mickey k Harrymu ze zadu.

     „Já věřím, že mě chápe. Chápe, že ona je pro mě důležitější. Ovšem že mi na něm záleží, ale na ní více.“

     Mickey svraštil obočí a odstoupil od dvou obětí. „Takže pokud by jste si měl vybrat, koho zachránit, byla by to Lorna?“ zeptal se.

     Duke přikývl.

     „Fajn,“ rozjasnili se mu oči. „Tak Harry už nám bude k ničemu. Berry?“ pohlédl do vedlejší místnosti, odkud vyšel vyšší chalpík se zbraní v ruce. Namířil. Stiskl.

     Ne! Ne! Do prdele! Ne! Harry!

     Harry padl mrtví k zemi s  proděravenou hlavou.

     „Ty hajzle! Ty zmrde!“ Duke nedbal na to, že má svázané ruce a nohy. Vsatl, jako by byl volný a skočil na Cohena. Srazil ho k zemi. Ruka se mu natáhla, lano povolilo a ruce byli volné.

     Neváhal. Vzal Cohena, který se ho pokoušel odstrčit, a překulil se s ním tak, aby mu udělal lidský štít před útokem jistého Berryho. Praštil Cohena do obličeje loktem a pak ještě jednou. Mickey padl do bezvědomí, protože Dukeho rány byli přesné. Duke si povolil lano u nohou, šáhl po židli, kterou měl při ruce a hodil ji po Berrym, který se teď nebezpečně blížil.

     Jo. Mám chvilku.

     Duke šáhl Mickeymu do saka a vytáhl z něho zbraň. Rychle jeho vláčné tělo odstrčil a vystřelil. Berry se sklátil k zemi.

     To nemohli být jediní.

     Nebyli. Z dolního patra tohoto domu se ozvali rychlé kroky. Duke přistoupil k Lorně, rozvázal ji a strhl jí pásku z úst. Lorna nic neřekla. Jen brečela. Hlasitě brečela. Byla v šoku. Duke ji vzal a přitáhl jí ke stěně. Naznačil, ať zde počká a nakoukl do vedlejší síně, kde byli schody do dolního patra.

      Jsou tam.

      Po schodech běželi tři další muži se zbraní. Dole pod schody stál muž s kulometem. Duke neváhal. Vykoukl a vystřelil. Jeden z mužů padl. Nezemřel, jen se skutálel po schodech dolů. Další dva se skryli za žebřiny a rychle skočili do místnosti naproti Dukemu. Oba namířili na místo, kde se Duke kryl a několikrát vystřelili, aby mohl muž s kulometem rychle proběhnout za nimi.

      Tohle jsme posrali.

      Duke nakoukl a vystřelil. Minul. Muž s kulometem vlezl do výklenku a začal střílet. Ne po Dukem. On šel na jisto a prostřílel celou zeď, za kterou se Duke schovával. K jeho smůle i s Lornou, kterou teď proletěla kulka a Lorna se sklátila k zemi. Byla v bezvědomí. To ale Duke nevěděl.

      Ne! Panebože ne! Proč?! Proč, panebože!

      Přišel o vše. Nebylo nic, co by mu je vrátilo. Harry mu ležel u nohou, Lorna hned vedle. Živá, ale vláčná.

      Konec. Tenhle boj jsme prohráli.

      Duke brečel. Klesl na kolena, nad hlavou mu prolítávali třísky. Přišel o vše. Není důvod to protahovat. Palba přestala. Ohlédl se do síně a uviděl, že nahoře u zdi, za kterou se muži schovávali, vedou trubky.

      Když já, vy taky.

      Vystřelil do výklenku, aby zahnal muže za stěnu a vystřelil znova. Z trubky začala unikat plyn. Bylo vidět, jak se stěny začínají vlnit ve víru plynu.

      Ještě jedna rána.

      Vykoukl. Vystřelil.

      Čas se zastavil. Duke vše viděl příliš jasně. Tohle byla ta nejdelší chvíle v jeho životě. Jeho chvíle smrti.

      Rudá, žlutá, oranžová. Zápal. Ohěň začal olizovat zdi. Exploze trhala stěny, stropy. Duke byl odhozen. Prolítl přes žebřiny a spadl do temna v dolním patře. Tma.

     Duke stál. Celý v černém. Slzy na tváři. U jeho nohou žulový kámen. Kolem pasu ho ovíjela jeho zlatovláska. Lorna. Stáli tam, pod stromem, na poli mrtvých králů.

      Na žulovém kameni bylo zlatým písmem jeho jméno. Jméno Harry Toreson. A pod jménem a datem stálo: Smrt je tu pro každého, ale naše skutky budou věčné.