Zastavili před vysokým mrakodrapem. Harry zhasl motor a
pohlédl ke vchodu.
„Tak
jo. Hezky v klidu. Pozor na to, co říkáš a na to, co říká on. Musíme z něho
dostat co nejvíce,“ rozmlouval Harry.
Duke se
zasmál. „Neměl bych ti to říkat já?“ řekl a vystoupil.
Společně
pak mířili ke vchodu. Klobouk na klobouku zamířili ke slečně za přepážkou.
Mladá sympatická paní s úsměvem na tváři.
„Jak
vám můžu pomoci?“ zeptala se.
„Toreson
a McWalsky, LAPD. Kanceláře firmy Dave's clothing.“
Bylo v
ní cítit to lehké zaskočení. „Jistě. Dave's clothing je osmnácté patro. Výtahy
jsou támhle.“
Poděkovali
a přešli k výtahům.
„Mluvíš,“
cekl Harry.
„Já
mluvil naposledy. Seš na řadě.“
„Dva
dny zpět, skladiště Ernst Ice.“
„Tři
hodiny zpět, dům Norhama Bolvedera.“
„To
nemůžeš počítat.“
Přijel
výtah a oba s tiskem osmnáctého patra se dali do pohybu.
„Proč?“
„Byla
to běžná rutina. Žádná práce.“
„Však
to zmákneš,“ ukončil to Duke a pozoroval světýlka označující patro.
Osmnácté
patro. Hned při otevření výtahových dveří vzduchem prolítl odér hromady
starších papírů. Hlavní sál byla jedna velká čekárna se sekretářkou, která něco
psala na psacím stroji. Nad ní byl velký nápis a logo Dave's clothing.
Harry a
Duke přišli k dámě a zeptali se na kancelář pana Davea Faskeny. Sekretářka je
nasměrovala do dveří po její pravé straně.
Po v
kročení přišli do velké místnosti na jejímž konci byla kancelář pana Faskeny. V
místnosti byla hromada stolů s pracujícími lidmi a několika kancelářemi po
pravé straně. Harry s Dukem prokličkovali řadou pracujících až došli k cílové
kanceláři. Bez zaklepání vstoupili do vnitř, kde za stolem seděl a něco
sepisoval Dave Faskena.
„Co si
přejete?“ zeptal se uraženě a vstal.
„Jen si
klidně sedněte,“ pobídl ho Harry.
„Co si
to dovolujete sem takhle vtrhnout!“
„LAPD.
Já jsem Toreson a toto je detektiv McWalsky, takže buďte té lásky, sedněte si
na prdel a dobře mě poslouchejte a ještě lépe odpovídejte, protože já velice
nesnáším, když mě někdo zdržuje, je vám to jasný?“
Dave
Faskena s otevřenými ústy sedl na židli a nervózně pokukoval po přítomných
pánech. Harry přistoupil k oknu a řekl:
„Váš
přátel Norham Bolveder byl zavražděň.“
„Cože?!
To je blbost. Vždyť...sakra! Do hajzlu,“ nevěřil Faskena a přejel si rukou obličej.
Chvilku civěl do stolu na papíry a pak se zeptal:
„Co se
mu stalo?“
Harry
se ujal místa naproti Faskenovi zatímco Duke se opíral o zadní stěnu a vše tiše
pozoroval.
„Byl
otráven. A vy, jako osoba, která s ním byla naposledy, jste ve velikým průseru,
tak nám radši rychle vyklopte něco na vaši obhajobu nebo vás tady rovnou
seberu.“
„Já
jsem ho nezabil!“ zakřičel a vstal.
„Dokažte
to,“ řekl s klidným hlasem Harry dávajíc si do úst cigaretu.
„Naposledy
jsem ho viděl u jeho domu, kde jsem ho vysadil, ostatně jako každý pátek. Byl
plný humoru a energie...byl...byl v pořádku. Vešel do domu, zavřel za sebou.
Já...já ho nezabil!“ bránil se.
Harry
si dal jednu nohu přes druhou a zapálil si. „Víte, život je dlouhý, ale
nemusíte se bát, ve vězení to prý docela utíká.“
„Co chcete
abych vám řekl?“
„Chci
vědět, proč byl Bolveder otráven. Chci vědět, co se dělo na té vaší poradě,
Chci vědět, kam se všude Norham hnul a kdo s ním mluvil, takže laskavě začněte
mluvit.“
„Jo...ta
porada, no jo vlastně,“ znejistil Faskena a odvrátil zrak od detektivů.
Harry
to poznal. Viděl to zaváhání. Je to jasné. Lež! Potáhl, přiblížil se k
Faskenovi a s přímím očním kontaktem mu foukl do tváře kouř.
„Tak hele
ty jeden zarostlej švábe, nemám rád, když se někdo snaží říkat to, co není
pravda, takže koukej ze sebe vyklopit, co se včera dělo.“
Faskena
sklopil zrak. „Dobře, dobře. Nebyli žádné schůze. Nikdy nebyli. Alespoň ne v
pátek. To byla jen lež pro Norhamovu ženu, zatím co mi jsme chodili do bordelu.“
Duke
věděl, proč většina výslechů, které vedl Harry končí dobře. Harry byl prostě
bedna. Dostal z kohokoliv cokoliv.
Harry
si zase sedl a zeptal se na název bordelu, který byl šéfy Dave's clothing
navštěvován. Poděkoval a společně s Dukem odešel.
Sedli
do auta s řádnou radostí. Duke na Harryho pohlédl a zeptal se ho:
„Neukončil
jsi ten výslech trochu brzo?“
„Tenhle
to nebyl. Viděl jsem to v jeho duši, když jsem se mu koukal do očí. To
nejdůležitější nám řekl, ale kdo ví. Zavolej na dispečink ať na něj pošlou
sledovací vůz, zatím se poptáme v tom bordelu.“
Žádné komentáře:
Okomentovat